Chceme vidět vaše kočky! (Maroko IV)
Pokud by vás třeba napadlo v Marakéši venčit psa, budete považování buď za někoho nesmírně bohatého nebo rovnou za blázna. Uvázat psa u boudy na řetěz si může dovolit jen místní “honorace”, jako třeba pan hoteliér.
V Maroku jsme nikdy nespali jen tak “na divoko”, vždycky jsme k večeru hledali kemp nebo hotel. Vypracovali jsme si jednoduchý postup jak najít pěkné ubytování s výbornou kuchyní. Každým dnem naše zkušenosti rostly, opadávala obava a nabývali jsme sebevědomí.
Když jsme přijeli k hotýlku, tak jsme se nejprve v klidu porozhlídli kolem. Nechali jsme si ukázal hotelový pokoj, odhrnuli přehoz postele, zkontrolovali koupelnu a toaletu, zkusili jestli teče voda a svítí světlo, dotaz na internet byl samozřejmostí. Pak následoval otázka zda i vaří. Po celou dobu jsme nenápadně koukali po tamních kočkách.
Nedaleko města Ouarzazate jsme následovali cedule s nápisem “KEMPING Dar Alfourssane”. Když jsme dorazili na místo, tak jsme koukali jak na zjevení. V pustině kde byl jen prach a skály, se na návrší vypínaly hradby chránící obrovskou zahradu a sad. Na nádvoří nás přivítal Raashid, pan majitel osobně. Byl profesionální
Maroko |
a velmi milý. S radostí nás provedl. Byli jsme ohromeni vysokým standardem jeho kempu. Vše nové, čisté a voňavé. Sdělil nám, že tu provozuje i restauraci a vaří z vlastnoručně vypěstovaných surovin. Dovedl nás na vydlážděné prostranství, v jeho středu bylo ve velké kovové míse ohniště, po bočních stranách tradiční berberské stany s kulatými a čistě prostřenými stoly, s koberci na podlaze a s mnoha třpytivými polštářky na velkých pohovkách. Připadali jsme si jako na návštěvě u nějakého sultána. Pak jsme se zeptali na kuchyň. Byla čistá, s úhledně uspořádaným nádobím a v její blízkosti s zdržovalo asi deset dobře živených a zdravě vypadajících koček. Pohled na ně nás zbavil veškerých obav.
Udělali jsme dobře, protože Raashid se o nás postaral jako o krále. Na stůl donesl vynikající salát, náramně chutné kuře s bramborami a vychlazený meloun. Při dotazu co bychom si zítra představovali k snídani, jsme odpověděli, že nám bude stačit čaj, chleba a kousek másla.
Ráno jsme pohladili kočky, které si vedle nás ustlaly a těšili jsme se na snídani. To co následovalo jsme opravdu nečekali. Přesunuli jsme se do vedlejšího stanu, kde byl pro nás luxusně prostřený stůl. Káva, mléko, čaj, čerstvá pomerančová šťáva, chleba, máslo, marmeláda, olivy, sýry, koláčky, jogurty, ovoce a v zápětí nám přinesli i čerstvé vaječné omelety. Opravdová hostina!
Tak nezapomeňte! Pokud se v Maroku chcete dobře najíst, chtějte nejprve vidět jejich kočky!
Veronika Trněná
S hlavou proti zdi
Už tomu bude týden co bloumáme Římem a snažíme se tohle město nějak uchopit. Oficiálně pobýváme na adrese Via Tolfa 26, ale ve skutečnosti byvakujeme na přilehlém parkovišti. Úkolem číslo jedna je najít si legální práci.
Veronika Trněná
Na Řím!
Čas na Sicílii vypršel! Se slzou v oku jsme se s tímto magickým ostrovem rozloučili a namířili si to do Říma, kde jsme plánovali se usadit. O tom, že nám hlavní italské město ukáže svoji temnou tvář, jsme neměli nejmenší tušení.
Veronika Trněná
Kam vedou všechny cesty?
Jen co jsme se zapracovali, zorientovali, vstřebali kulturní šoky a překonali všechny nesnáze, musíme přemýšlet, kam se vydáme až nám skončí pracovní smlouva. Na Sicílii zůstat rozhodně nemůžeme.
Veronika Trněná
Bereme se!
Italové milují oslavy všeho druhu. Křtiny, narozeninové párty a samozřejmě i svatby. Už vám někdo vyprávěl o pravé italské veselce? Ta opravdu NEJ NEJ NEJ je zaručeně SICILSKÁ.
Veronika Trněná
Nedobytná pevnost
V ruce držíme šeky s naší první výplatou. Skáčeme radostí i přes to, že nám těch pár vydělaných euro stovek vystačí akorát tak na benzín. Musíme si je nejprve nechat proplatit v bance, ale NE v NORMÁLNÍ bance! V SICILSKÉ
Veronika Trněná
Lov beze zbraní
Listujete časopisy nebo sjíždíte internet a zatoužíte zažít tu kouzelnou atmosféru míst z fotografií. Po roce plánování a šetření jste konečně TAM, ale zklamaní! Nezoufejte, to tajemné kouzlo se nevypařilo! Stačí ho jen polapit.
Veronika Trněná
GastroBarbaři
Sicílie se nikdo bát nemusí. Mafie už dávno neřádí tak, jak tomu bývalo dřív. Dávejte si i přes to velký pozor! K úhoně tam i dnes snadno přijít můžete, ale z úplně jiných důvodů, než si myslíte
Veronika Trněná
Makaróny za volantem
Vzpomínáte, jak jste si v mládí vtloukali do hlavy všechna ta složitá pravidla silničního provozu? Zákazy, příkazy, přednosti a dopravní značky? Na to všechno můžete v klidu zapomenout, je to k ničemu. Tady se jezdí po SICILSKU.
Veronika Trněná
Nesahat! Soukromý majetek!
Bezpečnost práce, přísná pravidla, výplata každý pátek a naprostá absence sexuálního harašení. To jsou hlavní pilíře pracovního prostředí v Anglii. Jaké je to na Sicílii? Zkuste hádat.
Veronika Trněná
Dva světy
Míjím skupinku puberťáků. Lížou zmrzlinu a smějí se. Jsem šťastná, že se konečně nemusím bát, že mi někdo z nich vrazí nůž do břicha anebo když budu mít štěstí, tak mi ukradnou jen kabelku. Jsem na Sicílii a ne v GANGchesteru.
Veronika Trněná
Sicílie! To je úplně jiná Itálie!
Funguje to tu naprosto jinak... Pracovní situace je tu vskutku nezvyklá. Pojem “MODERNÍ OTROKÁŘSTVÍ” mluví za vše. Vítejte na Sicílii
Veronika Trněná
Krok do snu... nejtěžší je ten první (pak už to zvládne každý)
K tomu abychom převrátili náš život kompletně naruby, stačila jedna romantická večeře v italské restauraci na předměstí anglického Manchesteru. Kapky deště klepaly na okna a my jsme se konečně rozhodli. Chceme žít v Itálii
Veronika Trněná
Jak jsme přežili Maroko (Maroko V )
O Maroku jsme se předem informovali jen zevrubně. Zajímali nás jen dvě věci - jak projet hranice a jak nechytnout průjem.
Veronika Trněná
Utíkej! ( Maroko III.)
Dva dny jsme sbírali odvahu na návštěvu některé z místních restaurací. Nešlo o to, že bychom byli vybíraví. Měli jsme spíše obavy, aby se to další den obešlo bez následků! Vidět maso houpající se v průvanu na kuráži moc nepřidá.
Veronika Trněná
Marocká pohostinnost (Maroko II.)
Jako cizinci jsme budili pozornost. Auta nám troubila na pozdrav a děti mávaly tak divoce, že se jim div nevykloubily obě ruce. První den jsme si připadali jako v LEPŠÍM světě, ale ten druhý nám růžové brýle z nosu rychle spadly.
Veronika Trněná
Žádný plán taky plán (Maroko I.)
V tetelícím se vzduchu cítíme nekonečnou svobodu a vůni dálek. Každým ujetým kilometrem se vzdalují starosti všedních dnů a pro nás začíná malé dobrodružství. O čem to tu vlastně mluvím? O našem neplánovaném nakouknutí do Afriky.
Veronika Trněná
Anděl strážný
Prolomila jsem brány anglického zdravotnictví a konečně mám nový JOB! Diář mám zavalen rozpisem služeb a jakoby to nestačilo, tak o víkendu potřebují akutně obsadit dvě dvanáctky v ženské věznici.
Veronika Trněná
Květiny mi nenosí
Můj muž se nikdy nesnažil ohromit mě romantickými večeřemi nebo květinami. Vždy si stál pevně za svým, že kupovat si mě rozhodně nehodlá. To ty peníze propálí raději v benzínu. Tenkrát ale netušil, kolik toho benzínu nakonec bude.
Veronika Trněná
Fantom Paříže
Všichni tu jezdí jako blázni. Předjíždějí zprava i zleva. Mezi šílenci za volantem se prohánějí skútry a je tu i hodně pomatenců na kole. Blíží se totiž čas večeře. A není nic horšího, než na silnici potkat hladového Francouze
Veronika Trněná
Tři injekce pro sestřičku
Ležím v nemocnici na severu Manchesteru s vysokou horečkou a potichu fňukám do polštáře. V hlavě se mi honí tisíce myšlenek, ale do druhého dne si pamatuji jen jedinou: Musím si najít nový JOB
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 22
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 978x
Minulý rok jsme si pořídili vysněný domek na čtyřech kolech. Místo našeho pobytu je velice proměnlivé, záleží kde zrovna zaparkujeme. Někdy máme výhled na hory a jindy zase máme soukromou pláž. Momentálně je našim domovem Gruzie.