Dva světy
Dva světy |
Manchester si bohužel vysloužil přezdívku Gangchester. Já jsem přesvědčená, že právem. Za víc jak dva roky, co jsme tam žili, tak jsme do některých “vyhlášených” čtvrtí nikdy ani nos nestrčili. I přes to, že například ceny nájmů jsou tam více než lákavé! Už jsou dávno pryč doby kdy neškodní “drsňáci” kouřili v parku na lavičkách cigarety a oslovovali se “VOLE”! Tyhle BÍLÉ anglické děti, my je začali nazývat “KAPUCNÍCI” podle tmavých kapucí stažených hluboko do čela, se s nikým moc nemazlí. Říkám děti, protože jejich věkové rozpětí je mezi 10 - 23 lety!!! Ne nadarmo v každém obchodě s domácími potřebami je vyvěšené upozornění o přísném zákazu prodeje nožů osobám mladším 18 let!
I já s nimi měla tu čest. Zaparkovala jsem za bílého dne před bankou kousek od našeho domu. Když jsem byla na půli cesty, asi deset kroků mezi autem a bankomatem, tak se odněkud vynořila partička asi šesti kapucníků. Začali mě sjíždět očima a zaslechla jsem jednoho nich: “Hele ona není odsud, to je cizinka!” Než se hoši stačili dohodnout jak se mnou naloží, tak už jsem byla zamčená v autě a startovala motor.
Bydleli jsme v docela slušné čtvrti. Za půl roku nám jen vykradli a poškodili tři auta zaparkovaná před domem, pokusili se ukrást ze dvorku motorku, spolubydlícího v centru přepadli a u sousedů se střílelo. Měli jsme toho po šesti měsících tak akorát dost a přestěhovali jsme se raději do opravdu KLIDNÉ čtvrti.
Na Sicílii, to je jiná! Z dětí ani z mladých lidí není cítit ta prázdnota, kterou jsme znali z Anglie. Nikdo se tu nebaví rozbíjením aut nebo potyčkami na ulici. Žádné rádoby gangy si nehrají na vládce ulice nebo na mafii. Procházka nočním městem není hra o život.
Z lidí vyzařuje klid a pohoda. Žádný sprejer své umění nezvěční na omítce budov nebo dokonce nepočmárá historickou památku. Ne že by města byly bez poskvrny, ale popsané jsou snad pouze panelové sloupy mostů nebo polorozpadlé neobydlené domy, které jsou občas vidět u silnice za městem. A co píšou? Úplný opak toho, co byste čekali. Věčně zamilovaní Italové a Italky píšou o lásce a kráse. Takže se to slovíčkem AMORE všude jen hemží. Děti mají respekt k dospělým. K turistům jsou milí a když vědí, tak i poradí, kde najít třeba nějakou zajímavost.
Dům máme ve dne i v noci odemčený a otevřený. Nijak ho zvlášť nezabezpečujeme, když jedeme na víkend pryč. Když jsme v práci, tak jsou zavřené pouze okenice, které se dají bez problémů otevřít z venku. Máme to vyzkoušeno! Už několikrát jsme lezli oknem pro zabouchnuté klíče.
Největší zločin, který jsme zatím zaznamenali, bylo zmizení kovových čepiček ventilků kol na jednom z našich aut. Už jsou asi našroubovány na nějakém skútru. Zatím neznáme bezpečnější místo na život.
Veronika Trněná
S hlavou proti zdi
Už tomu bude týden co bloumáme Římem a snažíme se tohle město nějak uchopit. Oficiálně pobýváme na adrese Via Tolfa 26, ale ve skutečnosti byvakujeme na přilehlém parkovišti. Úkolem číslo jedna je najít si legální práci.
Veronika Trněná
Na Řím!
Čas na Sicílii vypršel! Se slzou v oku jsme se s tímto magickým ostrovem rozloučili a namířili si to do Říma, kde jsme plánovali se usadit. O tom, že nám hlavní italské město ukáže svoji temnou tvář, jsme neměli nejmenší tušení.
Veronika Trněná
Kam vedou všechny cesty?
Jen co jsme se zapracovali, zorientovali, vstřebali kulturní šoky a překonali všechny nesnáze, musíme přemýšlet, kam se vydáme až nám skončí pracovní smlouva. Na Sicílii zůstat rozhodně nemůžeme.
Veronika Trněná
Bereme se!
Italové milují oslavy všeho druhu. Křtiny, narozeninové párty a samozřejmě i svatby. Už vám někdo vyprávěl o pravé italské veselce? Ta opravdu NEJ NEJ NEJ je zaručeně SICILSKÁ.
Veronika Trněná
Nedobytná pevnost
V ruce držíme šeky s naší první výplatou. Skáčeme radostí i přes to, že nám těch pár vydělaných euro stovek vystačí akorát tak na benzín. Musíme si je nejprve nechat proplatit v bance, ale NE v NORMÁLNÍ bance! V SICILSKÉ
Veronika Trněná
Lov beze zbraní
Listujete časopisy nebo sjíždíte internet a zatoužíte zažít tu kouzelnou atmosféru míst z fotografií. Po roce plánování a šetření jste konečně TAM, ale zklamaní! Nezoufejte, to tajemné kouzlo se nevypařilo! Stačí ho jen polapit.
Veronika Trněná
GastroBarbaři
Sicílie se nikdo bát nemusí. Mafie už dávno neřádí tak, jak tomu bývalo dřív. Dávejte si i přes to velký pozor! K úhoně tam i dnes snadno přijít můžete, ale z úplně jiných důvodů, než si myslíte
Veronika Trněná
Makaróny za volantem
Vzpomínáte, jak jste si v mládí vtloukali do hlavy všechna ta složitá pravidla silničního provozu? Zákazy, příkazy, přednosti a dopravní značky? Na to všechno můžete v klidu zapomenout, je to k ničemu. Tady se jezdí po SICILSKU.
Veronika Trněná
Nesahat! Soukromý majetek!
Bezpečnost práce, přísná pravidla, výplata každý pátek a naprostá absence sexuálního harašení. To jsou hlavní pilíře pracovního prostředí v Anglii. Jaké je to na Sicílii? Zkuste hádat.
Veronika Trněná
Sicílie! To je úplně jiná Itálie!
Funguje to tu naprosto jinak... Pracovní situace je tu vskutku nezvyklá. Pojem “MODERNÍ OTROKÁŘSTVÍ” mluví za vše. Vítejte na Sicílii
Veronika Trněná
Krok do snu... nejtěžší je ten první (pak už to zvládne každý)
K tomu abychom převrátili náš život kompletně naruby, stačila jedna romantická večeře v italské restauraci na předměstí anglického Manchesteru. Kapky deště klepaly na okna a my jsme se konečně rozhodli. Chceme žít v Itálii
Veronika Trněná
Jak jsme přežili Maroko (Maroko V )
O Maroku jsme se předem informovali jen zevrubně. Zajímali nás jen dvě věci - jak projet hranice a jak nechytnout průjem.
Veronika Trněná
Chceme vidět vaše kočky! (Maroko IV)
Domácí mazlíčci se v Maroku moc “nenosí”. Kočky a psi jsou degradováni na požírače odpadků a zbytků z kuchyně. Mít na dvorku chlupatého kamaráda, to už něco znamená
Veronika Trněná
Utíkej! ( Maroko III.)
Dva dny jsme sbírali odvahu na návštěvu některé z místních restaurací. Nešlo o to, že bychom byli vybíraví. Měli jsme spíše obavy, aby se to další den obešlo bez následků! Vidět maso houpající se v průvanu na kuráži moc nepřidá.
Veronika Trněná
Marocká pohostinnost (Maroko II.)
Jako cizinci jsme budili pozornost. Auta nám troubila na pozdrav a děti mávaly tak divoce, že se jim div nevykloubily obě ruce. První den jsme si připadali jako v LEPŠÍM světě, ale ten druhý nám růžové brýle z nosu rychle spadly.
Veronika Trněná
Žádný plán taky plán (Maroko I.)
V tetelícím se vzduchu cítíme nekonečnou svobodu a vůni dálek. Každým ujetým kilometrem se vzdalují starosti všedních dnů a pro nás začíná malé dobrodružství. O čem to tu vlastně mluvím? O našem neplánovaném nakouknutí do Afriky.
Veronika Trněná
Anděl strážný
Prolomila jsem brány anglického zdravotnictví a konečně mám nový JOB! Diář mám zavalen rozpisem služeb a jakoby to nestačilo, tak o víkendu potřebují akutně obsadit dvě dvanáctky v ženské věznici.
Veronika Trněná
Květiny mi nenosí
Můj muž se nikdy nesnažil ohromit mě romantickými večeřemi nebo květinami. Vždy si stál pevně za svým, že kupovat si mě rozhodně nehodlá. To ty peníze propálí raději v benzínu. Tenkrát ale netušil, kolik toho benzínu nakonec bude.
Veronika Trněná
Fantom Paříže
Všichni tu jezdí jako blázni. Předjíždějí zprava i zleva. Mezi šílenci za volantem se prohánějí skútry a je tu i hodně pomatenců na kole. Blíží se totiž čas večeře. A není nic horšího, než na silnici potkat hladového Francouze
Veronika Trněná
Tři injekce pro sestřičku
Ležím v nemocnici na severu Manchesteru s vysokou horečkou a potichu fňukám do polštáře. V hlavě se mi honí tisíce myšlenek, ale do druhého dne si pamatuji jen jedinou: Musím si najít nový JOB
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 22
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 978x
Minulý rok jsme si pořídili vysněný domek na čtyřech kolech. Místo našeho pobytu je velice proměnlivé, záleží kde zrovna zaparkujeme. Někdy máme výhled na hory a jindy zase máme soukromou pláž. Momentálně je našim domovem Gruzie.