Nesahat! Soukromý majetek!

Bezpečnost práce, přísná pravidla, výplata každý pátek a naprostá absence sexuálního harašení. To jsou hlavní pilíře pracovního prostředí v Anglii. Jaké je to na Sicílii? Zkuste hádat.

Do nedávná jsem byla přesvědčena, že se do práce chodí budovat kariéra a vydělávat peníze. Že je to prostředí, kde není čas ani místo dělat něco jiného. Trochu jsem se spletla!

První práci jsem v Manchesteru našla rychle. Do jednoho týdne od příjezdu jsem získala místo ve skladu s oblečením. Kontrolovala jsem kvalitu zboží a připínala visačky. Naprosto jednoduchá a čistá práce. Bylo nás tam asi dvanáct holek a železnou rukou nad námi vládla šéfová Patty. Měla sice pár let do důchodu, ale z pracovních výkonů rozhodně neslevovala. Jako všude jinde tak i tady se přísně dbalo na bezpečnost. Nedílnou součástí naší výbavy byla reflexní vesta a pracovní boty s ocelovou špičkou. Pokud do skladu zavítal i někdo z kanceláře, tak se musel přezout a obléci si vestu. Například mezi vysoké regály jsme měly zakázaný vstup, protože tam mohl pouze skladník s vozíkem. Jednou jsem doma zapomněla pracovní boty. Nahlásila jsem to Patty a ta mě okamžitě vykázala s tím, že v teniskách rozhodně pracovat NESMÍM. Zajela jsem si pro ně raději domů.

Mé druhé práci, již v anglickém zdravotnictví, předcházelo lékařské vyšetření, povinné očkování, hodiny školení o prevenci rizik a o bezpečnosti práce. Díky pracovní agentuře jsem měla možnost okusit napříč celým Manchesterem soukromé kliniky, nemocnice, domovy důchodců a dokonce i věznici. Přísně vymezené pravomoci, vybavenost, dostatek kvalifikovaného personálu a pohodová atmosféra nedávali prostor k omylům nebo chybám a podporovali osobní růst. Pracovní kolektivy byly různého složení a ve věznici pracoval o dost více mužů. Nikdy, opakuji NIKDY jsem nemusela čelit tomu, čemu na Sicílii.

První dny nebo možná i týdny jsme byli tak trochu pro hotelové spolupracovníky atrakcí. Pan inženýr umývač a zdravotní sestra uklízečka, kteří byli dál než v Miláně a navíc s absolutně nepochopitelnými názory na svět. Myšlenka boje za proplácení přesčasů v těhle sicilských končinách zněla opravdu velmi radikálně!

Postupem času se začali kolegové osmělovat. Obzvláště velmi rychle se osmělil Paskal, číšník z restaurace. My se potkávali nejméně třikrát denně, protože jsme v hotelové restauraci měli zajištěné stravování. Z počátku jsem nebrala na vědomí jeho pronikavé pohledy. Byl ženatý, měl dvě malé děti, vůbec se mi nelíbil a hlavně, já už svého muže mám. Po dvou dnech se z pomrkávání staly jasně mířené komentáře, které přerostly v intimní návrhy a “nevinné” doteky. Rezolutní NE, nebylo pro něj nikdy dostačující. Jediný kdo dokázal na chvíli uklidnit situaci, byl můj partner David. Paskal dal opravdu pokoj. Přestal sice nahlas komentovat moje přednosti a zadnosti, ale nad něčím usilovně dumal. O několik dní později si vzal v práci Davida stranou a hodlal se s ním domluvit jako “chlap s chlapem”. Vytáhl z kapsy €100 a že by si mě rád s jeho svolením na chvíli pronajmul. Se zlou se ale potázal! Po tomto incidentu se výrazně stáhl. Občas sice pronesl nějaký komentář, ale já se naučila křičet, vlastně mluvit italsky a on naštěstí na takové hlasité scény nebyl v práci zvědavý.

A pak začala výmalba kongresového sálu v přízemí hotelu. Práci měl na povel Silvio, rodilý Sicilan, který mnoho let žil ve Švýcarsku. Vypadal jako řezník Krkovička a měl přehled o světě. Pozval nás oba do restaurace za městem s nádherným výhledem na osvětlené antické chrámy. Po míse mušlí a dvojce bílého vína šel přímo k věci. Z celého večera nakonec vyplynula nabídka členství ve swingers klubu nebo pro začátek alespoň horké chvilky ve čtyřce. I když jsem málem padla pod stůl, tak jsem si už začala pomalu zvykat na přímočarost místních mužů. Silvio i přes naše odmítnutí zaplatil celou večeři a hodil nás domů. 

Aby té vášně v pracovní době nebylo málo, tak do seznamu ctitelů přibyl Calogero. Vrchní barman, který část dne pracoval i jako číšník. Vždy byl perfektně upraven. Jen pár nezbedných prstýnků jeho tmavé kštice mu padalo do čela. I on byl šťastně ženatý. Pravidelně využíval toho, kdy měl David ruce ponořené v kuchyňském dřezu k tomu, aby se v nestřežený okamžik o něj něžně otíral. Nevynechal jedinou příležitost být v Davidově těsné blízkosti. Stačila chvilka nepozornosti a už mu projížděl ve vlasech nebo ho hladil po ruce. Kdyby ho náhodou chtěl někdo z něčeho nařknout, tak Calogero měl perfektní veřejné krytí! Jeho žena mu totiž povila dvě copaté princezny. Na konzervativní Sicílii se “coming out” bohužel nenosí. 

Vyšší liga byl siňor Lovec. On se v překladu opravdu tak jmenoval. Byl součástí managementu a celé dny se procházel po hotelu a v přilehlé zahradě. Při jedné obchůzce zmerčil Davida jak doplňuje potraviny do skladu. Od té chvíle kolem něho začal kroužit a mlsně koukat. Zkoušel s ním často zapřádat rozhovory na různá témata. Ani v nejmenším mu nevadila Davidova slabá italská slovní zásoba. Než se vymáčknul, tak už ho měl svlečeného pohledem úplně do naha.

Často jsme vzpomínali na klidnou a chladnou Anglii, kde by byl jakýkoliv nevyžádaný kontakt nemilosrdně potrestán. Naopak tady na Sicílii to vypadá, že je to součástí místního “folklóru”. Slunce jim opravdu pekelně rozpaluje lýtka. 

Jak se pracuje v Anglii? Odkaz:

https://veronikatrnena.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=662284

https://veronikatrnena.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=664578